Tak jo, dneska mám nějak chuť psát, tak přidám jeden takový postřeh, za který jsem moc vděčná.
Do STOBu jsem se registrovala již před pár rokama, ale jelikož jsem neměla kuchyňskou váhu a množství potravin jsem jen odhadovala, měla jsem nejspíš nedostatečný příjem živin, a proto ačkoli jsem hubla, nedařilo se mi vydržet déle jak 14 dní a neustále jsem měla na něco chuť.
Nyní jsem jednak k hubnutí motivovanější a jednak jsem si tu váhu již pořídila. Sice hlavně na vážení surovin na vánočné cukroví, ale alespoň má i teď jiné využití a já s nadšením zjišťuji, kolik jaká potravina váží a mnohdy jsem překvapená.
Ale pěkně popořadě. Když se tedy vrátím ke svým běžným životním návykům, tak sice ačkoli jsem se snažila jíst zdravě, zařazovat celozrné potraviny, luštěniny, zeleninu, sýry atd. a naopak vynechávat tučná jídla, knedlíky, kynuté buchty, uzeniny, tak jsem neustále měla na něco chuť. Buď to bylo na sladké (jsem známá svým "čokoholismem") a nebo to byla prostě nepřekonatelná chuť na něco a já v tu chvíli sáhla po sýru, okurce, marmeládě, nutelle, banánu, oříškách... Prostě co bylo zrovna po ruce a stále jsem tu chuť na něco nemohla ukojit.
No a před čtyřmi týdny jsem se opěkt pustila do hubnití se STOBem (tentokrát již s tou váhou a lepší motivací) a začala si jídelníček opravdu pečĺivě vytvářet a přemýšlet nad ním. A co se stalo?
Od té doby mě žádné chutě nehoní a dokonce nemám ani chuť na sladké (ani na mou milovanou čokoládu). Během těch 4 týdnů jsem sice několikrát měla kousek nějaké sladké tyčinky či čtvereček čokolády, ale to jen proto, že si jí třeba koupil přítel a tak jsem ochutnala od něj. Ne, že by mi to nechutnalo, ale vůbec jsem neměla potřebu si to koupit taky..  A stejně tak třeba zmrzlina. Sice jsem ji ani před tím nějak extra nevyhledávala, ale bylo to sladké, tak uspokojení chuti posloužila dobře.
Dokonce i přítel je teď z toho tak nadšený, když vidí, že fakt nemám potřebu se neustále něčím cpát jako on, ačkoli držím dietu a mám tedy snížený příjem KJ, že chce s hubnutím podle sebekoučingu začít taky a s tím i měnit své špatné stravovací návyky (nesnídá, nesvačí, večer se přejídá). A jak se říká, ve dvou se to lépe táhne, takže věřím, že když si budeme vzájemnou oporou, tak to půjde.

Na závěr bych chtěla povzbudit ty, kteří jsou na tom podobně jako já a myslí si, že díky své závislosti na sladkém prostě změnit jídelníček k lepšímu nemůžou. Jde to!!! Stačí jen si vše pečlivě zapisovat, aby seděli živony podle semafirků a tělo z toho bude tak nadšená, že ho ani nanapadne dožadovat se sladkostí. A že by se jich člověk pak musel vzdát? O tom to taky není, do jídelníčku se dají občas zařadit taky, ale ze své zkušenosti můžu říct, že mě ještě za celou dobu nenapadlo si je koupit.

Takže.. Držím palce :-)